Padesátky dětskýma očima
Moje nejstarší vzpomínka patří jednopokojovému bytu s americkou kredencí, rozkládacím gaučem a velkým rádiem, které mne už tenkrát přitahovalo svým magickým okem. A na spoustu dřevěných a bakelitových hraček. Byl jsem totiž jedináček, tak jsem ani tenkrát bídou netrpěl. Nemohl jsem ještě nic vědět o měnové reformě, o nedostatku čehokoliv, o pořadníku na nábytek i na ledničku...
V mém dětském světě ještě neexistovala politika ani náboženství a starostlivá maminka mne chránila jako skleníkovou květinku. A před dětskými nemocemi mne zase chránil laskavý a kulaťoučký pan doktror, který jakoby přišel z Čapkových pohádek. V zimě, když mne poslouchal, měl studené ucho. Potom si s maminkou něco šeptali a já jsem obdržel dvě "meducíny". Rybí tuk (fuj tajxl) a anýzové užívání (nádhera, ne nadarmo se používá k výrobě absintu).
Než se ze mne stalo dítko školou povinné, hlídala mne sousedovic Stáňa a hráli jsme si s vláčkem Merkur, plechovým traktůrkem a dalšími jedináčkovskými vymoženostmi. Později ve školce jsme řvali jako paviáni na dřevěné americké houpačce, která tam přežila ze starých dob. Po obědě jsme však museli jít spát do ložnice s rozkládacími lehátky a běda tomu, kdo si šeptal a nechtěl odpočívat. Tenkrát ještě musely děti poslouchat a pro mírné donucovací prostředky nebylo nikdy daleko.
Moji dřevěnou bednu s hračkami doplňovali i děda s babičkou, když přišli v neděli na návštěvu. A ta návštěva byl vždy malý obřad, maminka se pěkně ustrojila, vzala si bílou zástěru aby bylo vidět, že je pro domácnost. Děda všechno přejel ostřížím zrakem, jestli se u nás dbá na pořádek a spokojeně bručel. Přišli s babičkou jak ze starých dobrých časů, děda v saku a kravatě s kloboukem na hlavě a babička v krásných šatech s krajkovým límečkem. Děda také občas vyndal z "portmonky" destikorunu a s výrazem strýce Vařechy mi ji daroval. Musel jsem ji hned zastrčit do lesklé, poniklované pokladničky. Jednou za měsíc jsem se s rodiči odebral do Spořitelny, kde pan pokladník pokladničku odemkl (klíče měl jen on) a hotovost jsme spolu přepočítali. Že by mne to ale nějak zvlášť vychovalo k šetrnosti, to nepozoruji. Možná proto, že jsme v pozdějším věku celou pointu navždy zkazili, když jsme s tatínkem pokladničku vypáčili, aby bylo na kino.
Podoba dědečků a babiček se pomalu vytrácí z mysli. Byli ze dvou různých světů. Ze světů, které jsem pochopil až mnohem, mnohem později. Oběma prarodičům právě zbořili jejich hodnoty a převrátili jejich životy naruby. Dědeček v Orlických horách, který měl pro mne tak krásné povolání pasáka krav, byl ještě nedávno statkářem a lid mu sebral grunt i s těmi kravičkami. Středostavovský svět druhých prarodičů, jakoby vystřižený z románů Karla Poláčka (řidič u továrníka a dámská krejčová), navždy zmizel stejně jako slova elegance a úroveň. Jak těžko jim muselo být, když mladý pionýr začal po nějakém čase nosit ze školy rozumy o budování komunizmu. Doma se před dětmi o politice nemluvilo (mimo občasného tatínkova zanadávání na komunisty), co kdyby ve škole něco vykecaly. A hned vedle přece bydlel odstrašující příklad. Soused funebrák, kterému sebrali živnost, tak dlouho v hospodě nadával na režim, až dostal tři roky nepodmíněně.
Jak jsem nabíral rozum, rozporů se objevovalo stále víc. Proč Babička říká, že jde nakupovat k Přbrzským, když je to Jednota, proč děda pracuje u Čerychů, když je to Tepna a proč se s námi maminka (učitelka) nejde podívat do kostela na betlém?
Ale já jsem zatím prožíval bezstarostné dětství, v kterém nechyběli první kamarádi a výlety do máminých Orlických hor. Do školy jsem nakráčel v roce 1959, nosil jsem obrovskou koženkovou aktovku a nešlo mi kreslení. A přestože jsem neuvěřitelně škrábal (i sklon písmen byl trochu problém), čtení a psaní se pomalu stávaly mými favority. V podstatě jsem dělal rodičům radost, nepral jsem se, chodil jsem čistě oblečen a nekamarádil jsem se s žádnými chuligány. Všeho dočasu.
V rádiu hráli Bez chleba nejde žít, ale také Kučerovce, Kristýnku, Plují lodi do Triany a Na silnici do Prášil... V sobotu jsme se koupali v přinesené plechové vaně a příjemně vytopená kuchyň se zahalila do vlhké páry, běželo v rádiu krásné čtení pana Filipovského z knížky Bylo nás pět. Večer před usínáním nesměl chybět ještě Hajaja a maminčina pohádková knížka.
A městečko bylo vydlážděné kočičími hlavami, na kterých koníci zapřažení do povozů (i pohřebního kočáru se stříbrnými anděly) nechávali spostu koblížků. Panský zahradník měl ještě z "buržoazních" časů sportovní automobil Aero, my ostatní jsme jezdili velikými šedými autobusy Škoda RT, nebo malými šedými autobusy Praga RN. Šedá a tmavozelená byly vůbec tenkrát v módě. Vlastně celý tehdejší svět ve vzpomínkách postrádá pestré barvy (snad jen na 1. máje to bylo o něco barevnější). Osobní automobil měl opravdu málokdo, občas projela Škoda 1200, zvaná Sedan, nebo pro změnu tmavězelená Poběda s podivnými, zamračenými pány.
Před naším domem vedla železnice a nádraží bylo na dohled, ráj pro malé kluky. Pokud mne ovšem pustili za plot. Zprvu to vypadalo, že za tím plotem zůstanu tak do třiceti, nicméně s nástupem do školy, nákupem jízdního kola Pionýr a rozvojem prvních klukovských part se situace ukázala jako neudržitelná.
S nedostatkem banánů jsme se nijak netrápili, mléko se v pultovém obchodě, kterému se stále říkalo "U Hamplů", nalévalo půllitrovou naběračkou z hliníkových konví do přinesených baněk a my děti jsme mlsali Eskymo za padík, nebo Míšu za kačku. U příležitosti návštěvy kina občas došlo k nákupu čokoládových bonbónů, zvaných Italská směs. To byl ovšem mimořádný luxus. A když jsme jeli na výlet, nebo se šli koupat ke "Třem dubům", tak tatínek koupil červenou a žlutou limonádu s porcelánovým uzávěrem. To krásné ksss... slyším dodnes.
Zdenek Pfeifer
Analogie
Přicházející ráno zahalilo údolí řeky Metuje do lehké mlhy. Ještě večer ale byly z hradeb vidět plameny vypálené vsi a slyšet vzdálený nářek. Teď zavládlo ticho, přerušované jen třepotáním vlajky se symbolem kalicha...
Zdenek Pfeifer
Punk's Not Dead
Podobný nájezd vesnička nezažila od Třicetileté války. Někteří občané zvědavě pokukovali, jak vlastně takový pankáč vypadá, ostatní zamkli své domovy a dcery na dva západy...
Zdenek Pfeifer
Vítr se zvedá
Město pomalu umíralo a každou noc po západu slunce vydávaly všechny jeho domy slabou namodralou záři.
Zdenek Pfeifer
Jsou to jen vypůjčené světy
Kdo rozhodl, že prožíváme právě tento život? Je opravdu náš? A co když je vlastně všechno úplně jinak?
Zdenek Pfeifer
Konec Belle Epoque
Žebřiňák pomalu kodrcal po prašné cestě a vesnice brzo zmizela za lesem. Mladým hochům na voze nebylo zrovna do řeči. Dřevěné vojenské kufry, natřásající se spolu s nimi, napovídaly běh věcí příštích...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Fico je mimo ohrožení. Pellegrini: Na hovor o uklidnění situace nedozrál čas
Aktualizujeme Na jednání stran k uklidnění situace na Slovensku patrně nedozrál čas, uvedl zvolený prezident...
Česku dnes hrozí krupobití a lokální bouřky, přívalové srážky už ne
Na většině území Česka se dnes odpoledne a večer mohou objevit bouřky s kroupami a silnými dešti....
Na trhaviny pro Ukrajinu přispěli Češi téměř komplet, sbírka na vrtulník vázne
Nadační fond pro Ukrajinu známý jako Dárek pro Putina od jara 2022 vybírá prostředky pro obranu...
VIDEO: V Londýně hořel autobus. Hasiči požár zvládli až po více než hodině
Pět hasičských vozů a třicet hasičů zasahovalo v sobotu odpoledne v Twickenhamu na jihozápadě...
BYTOVÁ JEDNOTKA 4+1 O UŽITNÉ PLOŠE 78 M2 VE STRAKONICÍCH
Stavbařů, Strakonice - Strakonice II
3 490 000 Kč
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 634x