Strojem času do Drážďan
Přišli samí milí lidé a brzy se objevili i zástupci provozovatele. A nezklamali, spustili starý známý český stroj času. Přivítání zákazníků začalo tím, že nám nařídili couvnout o tři metry zpátky, aby měli zástupci přehled. Tvářili se od počátku jako majitelé zaoceánské lodi a ne vysloužilého německého šrotu. "Ještě kousek, až za tu dlaždici", zněl nesmlouvavý rozkaz a stohlavé stádo couvlo.
Po kontrole jsme nastoupili a usídlili na horní palubě venku, protože se schylovalo k pěknému a docela teplému dni. Přesto mi cosi vrtalo hlavou. Na lodi byly dva salonky. Jeden v rámci možností luxusní, s polstrovanými židlemi a ubrusy na stolech, druhý s umakartem a tvrdými lavicemi. Na všech stolech v té V.I.P. místnosti byly cedulky reservé, což bylo zvláštní, protože všichni jsme byli tak nějak "resevé", když jsme měli zaplaceno čtvrt roku dopředu. Protože jsme si však sami zvolili venkovní posed, nebylo proč reptat ani se divit. Nakonec vysvětlení na sebe nedalo dlouho čekat. Nastoupila skupina Nibelungů, Siegfried, Helmut, Helga a další s tlupou malých modrookých blonďáčků a okamžitě začali být velmi veselí. Takže stále nadlidé a stále naše servilnost, nic se nezměnilo.
Výlet do blízkých Drážďan započal. Pro začátek jsme se pokochali Hřenskem, plným roztomilých vietnamských stánků a igelitů všech barev. Na cestu vyhrávala i lodní kapela = barový muzikant a automatický bubeník, jídla bylo dosti, průvodkyně v ceně expedice. A hned po několika kilometrech jsme byli mírně šokováni změnou, která nastala na obou březích. Barevné domky s rozkvetlými záhony, restaurace zářící bílými ubrusy a čistotou, hotely na vodě...
Na Drážďany jsme měli 1,5 hodiny (ale upřímně řečeno nikdo nesliboval víc, byl to výlet lodí, ne poznávačka). Takže začal trek o život. Velmi mladá průvodkyně se snažila, ale zděšeně jsem si opět uvědomil, jakou má její generace slovní zásobu a jak je to s její rétorikou. Der katastrophe. Avšak nejtrapnější okamžik nastal, když německá pouliční kapela, která zaslechla češtinu, spustila "Kde domov můj"... Nejenom, že jsme ani vteřinu nezastavili v úprku, ale obávám se, že průvodkyně ani nepochopila, jaký hit to vlastně hrají.
Drážďany jsou krásné, ale Praha to není. Teprve teď nám došlo, jak strašnou stopu v nich zanechala nejen válka, ale i bývalá NDR. Občas to bylo, jako kdybychom přišli na Staromák a někdo tam přes noc postavil panelák. Ovšem fungování čehokoliv, pořádek, ochota, supertechnika apod. To všechno vysvětlovalo, proč se nadlidé tak stále cítí. Unie neunie, jsou stále o třicet let před námi. Potkávali jsme výletní lodě, proti kterým byla naše repasovaná kocábka jak historický exponát a obdivovali jsme nádherně upravené zahrady, lázně i průmyslové objekty podél řeky. Měli jsme na to čas, naše paroloď plula zpět osm hodin! Protože nafta je drahá a proti proudu je vyšší spotřeba. Bylo to jen o chlup lepší, než jít pěšky. Velký potlesk sklidil neznámý německý sportovec na kajaku, který nás brzo předhonil.
Nakonec to všechno dobře dopadlo, naše auto na parkovišti v Děčíně oproti všem předpokladům stále bylo a při vystupování nás už nikdo nešikanoval. Zástupce paroplavební společnosti vyjádřil přesvědčení, že se zase brzy sejdeme a po dvou měsících nám přišel poštou barevný diplom. Příště bych raději strojem času někam do budoucnosti.....
Zdenek Pfeifer
Analogie
Přicházející ráno zahalilo údolí řeky Metuje do lehké mlhy. Ještě večer ale byly z hradeb vidět plameny vypálené vsi a slyšet vzdálený nářek. Teď zavládlo ticho, přerušované jen třepotáním vlajky se symbolem kalicha...
Zdenek Pfeifer
Punk's Not Dead
Podobný nájezd vesnička nezažila od Třicetileté války. Někteří občané zvědavě pokukovali, jak vlastně takový pankáč vypadá, ostatní zamkli své domovy a dcery na dva západy...
Zdenek Pfeifer
Vítr se zvedá
Město pomalu umíralo a každou noc po západu slunce vydávaly všechny jeho domy slabou namodralou záři.
Zdenek Pfeifer
Jsou to jen vypůjčené světy
Kdo rozhodl, že prožíváme právě tento život? Je opravdu náš? A co když je vlastně všechno úplně jinak?
Zdenek Pfeifer
Konec Belle Epoque
Žebřiňák pomalu kodrcal po prašné cestě a vesnice brzo zmizela za lesem. Mladým hochům na voze nebylo zrovna do řeči. Dřevěné vojenské kufry, natřásající se spolu s nimi, napovídaly běh věcí příštích...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severu Íránu v neděli havaroval vrtulník s íránským prezidentem Ebrahímem Raísím, jehož stav je...
V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
Obrat. Neučte už sporné teorie o 72 pohlavích, instruuje britská vláda školy
Britská vláda představila nové pokyny pro sexuální výchovu. Vyzývá v nich školy, aby přestaly učit...
Armáda pošle miliardy „do luftu“. Kbely dostanou novou věž a dopravní letadla
Armádní letectvo získá o téměř devatenáct miliard korun víc pro následující čtyři roky, než bylo...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 634x