"Destrukční deník", to není nic pro kutily, ale pro čtenáře

Tak jsme se dočkali. Prý konečně kniha u které se nebudeme nudit. Můžeme ji například zničit, polít, destruovat....

             Nevěřil jsem vlastním očím. Světový bestseler přichází na náš trh. Podle vydavatele v něm najdeme nesmírnou sbírku nápadů, jak knihu zničit, pardon kreativně vyzdobit. Nemáme se bát trhání, polévání kávou, či jiných destrukčních metod.

             To je opravdu skutečnost, nebo se mi to jenom zdá? Kam až dojdou marketingoví specialisté, aby přitáhli pozornost moderní mladé generace? Napadá mne spousta inovací, na kterých by se dalo zbohatnout. Například zřídit v každé veřejné knihovně takzvaný "Destrukční koutek", v kterém by mohli čtenáři vybrané knihy rozsápat, polévat, postříkat sprejem a podobně. A jednou měsíčně na dvoře založit i malý táborák, přivést děti, popovídat s přáteli...

              Je to parádní obraz naší doby. Neúcty k čemukoliv, hlavně ke kulturním hodnotám. Proto máme posprejované baroko v hlavním městě (a to není nic proti Paříži), proto musíme čas od času opravovat sochy na Karlově mostě či Staroměstský orloj.

              Nedávno mi zatrnulo, když v oblíbeném pořadu pro kutily, předváděla jakási "umělkyně", jak krásné věci se dají vyrobit zničením starých vinylových gramodesek. Stačí je nahřát, zohýbat a hned je tu krásná miska do kuchyně...

              Bylo mi z toho smutno při vzpomínce, jak jsme ty vinylové relikvie ošetřovali, otírali speciální utěrkou a báli se, aby se na nich neobjevil škrábanec. Začalo to vlastně už s nástupem cédéček. Vedle muziky se báječně hodí na plašení ptáků, přívěsek do auta a hlavně jako šikovný podtácek pod hrníček s kávou. Udělal by tohle někdo s vinylovým singlem?

              Vztah k jakýmkoliv hodnotám je najednou povrchní, spotřebitelský a celou generaci jakoby přestala zajímat kvalita. Jen rychlý užitek a zítra... Z obývacích pokojů například mizí knihovny. Několikrát jsem musel odpovídat na dotaz, jestli všechny ty knížky, které máme v knihovně, pořád čteme, nebo na co teda jsou? Koho dnes zajímá, jaký pocit je prostě ty knihy mít, vždyť jsou krásné, voní...

              To samé platí i o cédéčkách, dévédéčkách a jiných podobných zdrojích, nebo médiích (fuj, to zní šeredně - zdrojích...). V mojí poměrně bohaté fonotéce se nenachází žádné vypálené CD. A né proto, že bych byl takový vzácný poctivec, který se rozhodl neokrádat chudé muzikanty a ještě chudší distributory. Ale prostě proto, že chci mít tu krásnou krabičku s bookletem, který je často zároveň malým uměleckým dílem. A chci také poslouchat, případně vidět to, co na desce skutečně je a ne cosi komprimovaného, poničeného, bezduchého. Desky (ať jakékoliv) se dneska ani moc nekupují, stačí si tu písničku přeci šlohnout na internetu v empé tři, nebo v jiných programech, sloužících k ušetření místa na úkor kvality.

             Kam se to řítíme? Budu na e-shopech s kulturními produkty vyhlížet další nápady, jak naložit s knihami, nebo deskami a pro zájemce bych možná pár nápadů přidal. Co třeba dárkové balení houslí s kladivem? Poslouží například dětem, které rodiče nutí do šmidlání, nebo prostě těm, kteří mají s vážnou hudbou nějaké nevyřízené účty. Jak krásné bude ty housle rozmlátit napadrť a na zahradní párty o tom ještě vypravovat přátelům.

             No řekněte......