Osmašedesátý, aneb konec puberty
Starcům na chmelu by se za normálních okolností ze slamníku takhle brzo po ránu nechtělo. Zvlášť po těch včerejších sedmi načesaných věrtelech, šplhouni po deseti. A hlavně po včerejším tajném dobrodružství. S kámošem jsme měli brzo jasno. "Já si zabírám tu dlouhovlásku, ty tu blondýnu, tak v deset na hřbitově..." A skutečně první rande a hned na takovém parádním místě, mezi náhrobky u kostelíčka za vsí.
Dnešní ráno bylo ovšem trochu jiné, než jsme očekávali. Vzbudil nás rachot a skřípění. Sotva jsme proškrábli oči, začali jsme se pídit po jeho zdroji. První, co jsme zaregistrovali teprve jedním otevřeným okem, byli však neobvykle tiší a vážní učitelé. Žádné komandování, žádné stručné povely. A venku? Neuvěřitelný blázinec. Po státní silnici na Louny se právě hrnuly tanky. Opravdické tanky v plné jízdě, v oblacích prachu a výfukových plynů. Že by nějaké cvičení? Bylo jich moc a hned za nimi nekonečná kolona Zilů, za jejichž postranicemi vykukovaly hříbky přileb a hlavně samopalů...
Naše první pracovní i milostná dobrodružství skončila dříve, než začala. Ještě ten den pro nás přijel autobus a následoval rychlý přesun domů. Měli jsme vztek. Tenkrát ještě ne kvůli nějaké okupaci, ale kvůli zmařené chmelové brigádě, kvůli poničeným prázdninám. Podvědomně na nás doléhala vážnost situace, všichni okolo nás se tvářili smutně, padala slova o okupaci, o válce, o střelbě u rozhlasu...
Brzo jsme si osvojili slovník, kterým jsme označovali nechtěné hosty ze spřátelených zemí. Byli to převážně "Duraki", nebo prostě "Idioty". A na budovách, silnicích, vlacích i sebemenších zídkách, přes noc přibývaly nápisy. Nejčasněji "Iditě damoj", nebo krásně české "Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil"...
A lidé na sebe spiklenecky pomrkávali, ukazovali palce zdvižené nahoru a všude znělo: "Za Dubčeka", "Za Svobodu". Ve škole se stávkovalo, což pro nás bylo dvojnásob zajímavé a ti pokročilejší z nás vedli proslovy. Taktéž jsme podepisovali stohy petic, výzev a prohlášení a nejzajímavějším předmětem se náhle stal dějepis, do té doby opomíjený. Dříve zapšklý profesor uměl najednou překrásně a poutavě vyprávět a my jsme si mohli dělat poznámky podle svého, ne co nám nadiktovali.
To zvláštní slovo "normalizace" jsme zaslechli poprvé v televizi a netušili, co znamená. A dávali tam taky často nového prezidenta Husáka, který jezdil mezi lidmi a smál se od ucha k uchu. Tak snad to bude dobré...
Po čase začaly nápisy ze zdí mizet. A občas zmizel i některý ze sousedů a známých. Některé oblíbené časopisy přestaly bez vysvětlení vycházet a "Houpačku" manželů Černých v rádiu nahradil fungl nový pořad. Dějepisář jednoho dne vybral naše sešity s poznámkami, aby je oznámkoval. Už jsme je nikdy neviděli.
Právě, potichu a bez zbytečných scén, skončilo dětství a přicházela dospělost....
Zdenek Pfeifer
Analogie
Přicházející ráno zahalilo údolí řeky Metuje do lehké mlhy. Ještě večer ale byly z hradeb vidět plameny vypálené vsi a slyšet vzdálený nářek. Teď zavládlo ticho, přerušované jen třepotáním vlajky se symbolem kalicha...
Zdenek Pfeifer
Punk's Not Dead
Podobný nájezd vesnička nezažila od Třicetileté války. Někteří občané zvědavě pokukovali, jak vlastně takový pankáč vypadá, ostatní zamkli své domovy a dcery na dva západy...
Zdenek Pfeifer
Vítr se zvedá
Město pomalu umíralo a každou noc po západu slunce vydávaly všechny jeho domy slabou namodralou záři.
Zdenek Pfeifer
Jsou to jen vypůjčené světy
Kdo rozhodl, že prožíváme právě tento život? Je opravdu náš? A co když je vlastně všechno úplně jinak?
Zdenek Pfeifer
Konec Belle Epoque
Žebřiňák pomalu kodrcal po prašné cestě a vesnice brzo zmizela za lesem. Mladým hochům na voze nebylo zrovna do řeči. Dřevěné vojenské kufry, natřásající se spolu s nimi, napovídaly běh věcí příštích...
Zdenek Pfeifer
Tajemná vila
Soudružka učitelka okřikovala rozdováděnou třídu prvňáčků nevědomky šeptem. Tak magicky na ni působilo prostředí čekárny v našem zdravotním středisku, kam nás přivedla na preventivní prohlídku...
Zdenek Pfeifer
Psí životy
Bylo jich šest a každý úplně jiný. Jedno měli společné, byli to kamarádi a dobří parťáci, kteří mne provázeli od dětství až do dnešních dnů.
Zdenek Pfeifer
Nejistá sezóna s The Wall
Snad mi pan Svěrák odpustí parafrázi názvu, ale když se znovu a znovu dívám na svůj oblíbený film, vracím se do osmdesátých let a prožívám pocity autorů při schvalování scénáře. Takhle to opravdu bylo...
Zdenek Pfeifer
Error 42
Nad mořem zapadalo slunce a celá pláž se zabarvila doruda. Trochu kýč, ale na Bali to tak prostě chodí každý den. Večerní párty na terase vily už Honzu poněkud nudily. Bude muset změnit program...
Zdenek Pfeifer
Maruška ze statku
Vesnický román babičky Marušky nenapsala ani Vlasta Javořická, ani Karolína Světlá, ale sám život. Marušce je 94 let a píše pro radost. Nefabuluje, jen poctivě zaznamenává dny, jako korálky na růženci, který má na nočním stolku.
Zdenek Pfeifer
Odpusť, však ty víš...
Skleněnou střechou neratovského kostela září poslední paprsky zapadajícího slunce. Děkuji ti, že jsi tu se mnou.
Zdenek Pfeifer
Bylo nás pět (někdy i víc)
Prvorepublikové sídliště "Škvárovna" vyrostlo kdysi na břehu romantické říčky. Básník by napsal stříbropěnné. V 60. letech byla ovšem často do červena, nebo do modra...
Zdenek Pfeifer
Klukovské sny
Padesátá léta se skláněla ke svému konci. Po stropě ve ztichlém pokoji se míhaly stíny a kdesi odbíjely hodiny. Bylo to moc úderů, určitě dvanáct...
Zdenek Pfeifer
Ne Reaganově atomovce...
Komise, složená ze spolehlivých soudruhů a soudružek, žasla. "Tak takový bordel, jaký máte u vás na dílně, by nám tedy neprošel. Máte na to čas do zítra."
Zdenek Pfeifer
Zvířátka se nejí
Ranní spánek přerušilo prudké zaskřípění brzd a dupot mnoha nohou za dveřmi. Výkřikům děsivých postav, které vtrhly do místnosti, nebylo rozumět. Vlastně jim nebylo rozumět nikdy předtím...
Zdenek Pfeifer
Rašídův problém
Začínal pomalu nenávidět všechny okolo. Včetně svých krajanů. Vlastně nikdo neví, jestli krajanů. Byla to pestrá směsice jazyků, dialektů a ještě pestřejší směsice dokladů...
Zdenek Pfeifer
Hvězdné války - Síla usíná
Tenhle příběh pro mne vlastně začal už "před dávnými časy v předaleké galaxii". Přesněji řečeno v roce 1992 na parkovišti u gymnázia...
Zdenek Pfeifer
Expudice
Ne, nejedná se o překlep. Kdo čte večer dětem nebo vnoučatům Medvídka Pů, ví dobře o čem mluvím.....
Zdenek Pfeifer
Díky za každý nový den
Z ranní inverze se vynořily věže katedrál, vyzdobené černými vlajkami. Bylo jich ale jen pár, které přežily uplynulé měsíce.
Zdenek Pfeifer
Život podle Kačenky
Kačenka se k nám přistěhovala jednoho únorového dne před třinácti lety. Byla to vlastně výměna. Za dospělou dceru, která se právě osamostatnila a odešla žít bez ochranné ruky maminky a tatínka.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 634x