Díky za každý nový den
Vypadalo to, že plují ve vzduchu a jsou samostatným nadoblačným světem. Nebylo jich tolik, jako před lety, některé se zhroutily k zemi při náletech spojeneckých sil, některé byly z rozhodnutí Revoluční rady nedávno zbořeny. A na zbytku se už dávno místo křížů usadil nový výrazný symbol.
Zdánlivě tiché město pulzovalo životem hlavně v noci a v podzemí. Dávno nefungující Metro poskytlo své tunely tisícům obyvatel, jejichž příbytky padly za oběť bombám, nebo požárům. Po ulicích, většinou zasypaných troskami a zatarasených nepojízdnými automobily, se prodíraly vojenské kolony a na střechách barokních paláců tábořili neviditelní ostřelovači.
Nový den zastihl Dana s hrstkou přátel v kolektorech, dvacet metrů pod hlavní třídou. Po krátké poradě a inventuře zbylého arzenálu se vydali na obvyklou cestu páchnoucími stokami k povrchu. Nepotřebovali žádný plán, chodili už najisto a dobře věděli, že sem se za nimi nikdo nepustí. Skupina přátel, vedená několika válečnými veterány a složená jako prapodivný demografický vzorek z obyvatel zanikajícího velkoměsta, se každým dnem zmenšovala. Propásli hlavní vystěhovalecké vlny, kdy bylo ještě možné opustit město poměrně v klidu, někteří omylem, většina úmyslně. Zprvu se zdálo, že bude stačit se tak nějak přizpůsobit, jako už mnohokrát v dějinách, ale brzo poznali výhody nové společnosti na vlastní kůži. Možná povinná asimilace, ale spíše pomalá genocida. Mohli odejít s ostatními kamsi do Jižní Ameriky, mohli se pokusit přežít na poslední výspě evropské civilizace za kanálem La Manche. Ale většině z nich přišly stoky pod městem nastejno s klecemi pro uprchlíky v Bexhillu, nebo přeplněnými zaoceánskými loděmi s nejistým cílem.
Dnešním plánem povstalecké skupiny nebyla žádná sabotážní akce, nakonec už nebylo téměř co rozbíjet, ale pokus o proniknutí do velkoobchodního skladu potravin v samém centru. Po odsunutí kanálové vpusti Dana oslnilo ostré světlo a chvíli trvalo, než si oči přivykly na den. V jeho současném bydlišti trvala noc čtyřiadvacet hodin. Za těch pár minut, než se přesunuli do přízemí rozlehlého domu na dolním konci náměstí, mu proběhlo hlavou několik útržků vzpomínek.
Byl na chvíli malým klukem, který se proplétal s maminkou a tatínkem davy turistů, aby zahlédl krásný vánoční stromek. Najednou zase cítil vůni svařáku a pečených kaštanů... A za pár let už jako student uprostřed jiného davu. S transparentem a hesly do ochraptění. "Naši zemi si vzít nedáme". Po několika dalších letech tady stál už jako dospělý. A zase ten dav, tentokrát s černočernými vlajkami... A na muzeu nápis "Vítáme naše přátele ze země půlměsíce"...
Kdesi zaštěkal kalašnikov, pro Dana a jeho přátele v tom ale nebylo nic osobního. Sklad se zdál vydrancovaný jako většina obchodů, nicméně pár krabic a hromada pytlů nahnilých brambor jim přinesla štěstí. Byly na nich ještě jasně viditelné nápisy "humanitarian aid"...
Zdenek Pfeifer
Analogie
Přicházející ráno zahalilo údolí řeky Metuje do lehké mlhy. Ještě večer ale byly z hradeb vidět plameny vypálené vsi a slyšet vzdálený nářek. Teď zavládlo ticho, přerušované jen třepotáním vlajky se symbolem kalicha...
Zdenek Pfeifer
Punk's Not Dead
Podobný nájezd vesnička nezažila od Třicetileté války. Někteří občané zvědavě pokukovali, jak vlastně takový pankáč vypadá, ostatní zamkli své domovy a dcery na dva západy...
Zdenek Pfeifer
Vítr se zvedá
Město pomalu umíralo a každou noc po západu slunce vydávaly všechny jeho domy slabou namodralou záři.
Zdenek Pfeifer
Jsou to jen vypůjčené světy
Kdo rozhodl, že prožíváme právě tento život? Je opravdu náš? A co když je vlastně všechno úplně jinak?
Zdenek Pfeifer
Konec Belle Epoque
Žebřiňák pomalu kodrcal po prašné cestě a vesnice brzo zmizela za lesem. Mladým hochům na voze nebylo zrovna do řeči. Dřevěné vojenské kufry, natřásající se spolu s nimi, napovídaly běh věcí příštích...
Zdenek Pfeifer
Tajemná vila
Soudružka učitelka okřikovala rozdováděnou třídu prvňáčků nevědomky šeptem. Tak magicky na ni působilo prostředí čekárny v našem zdravotním středisku, kam nás přivedla na preventivní prohlídku...
Zdenek Pfeifer
Psí životy
Bylo jich šest a každý úplně jiný. Jedno měli společné, byli to kamarádi a dobří parťáci, kteří mne provázeli od dětství až do dnešních dnů.
Zdenek Pfeifer
Nejistá sezóna s The Wall
Snad mi pan Svěrák odpustí parafrázi názvu, ale když se znovu a znovu dívám na svůj oblíbený film, vracím se do osmdesátých let a prožívám pocity autorů při schvalování scénáře. Takhle to opravdu bylo...
Zdenek Pfeifer
Error 42
Nad mořem zapadalo slunce a celá pláž se zabarvila doruda. Trochu kýč, ale na Bali to tak prostě chodí každý den. Večerní párty na terase vily už Honzu poněkud nudily. Bude muset změnit program...
Zdenek Pfeifer
Maruška ze statku
Vesnický román babičky Marušky nenapsala ani Vlasta Javořická, ani Karolína Světlá, ale sám život. Marušce je 94 let a píše pro radost. Nefabuluje, jen poctivě zaznamenává dny, jako korálky na růženci, který má na nočním stolku.
Zdenek Pfeifer
Odpusť, však ty víš...
Skleněnou střechou neratovského kostela září poslední paprsky zapadajícího slunce. Děkuji ti, že jsi tu se mnou.
Zdenek Pfeifer
Bylo nás pět (někdy i víc)
Prvorepublikové sídliště "Škvárovna" vyrostlo kdysi na břehu romantické říčky. Básník by napsal stříbropěnné. V 60. letech byla ovšem často do červena, nebo do modra...
Zdenek Pfeifer
Klukovské sny
Padesátá léta se skláněla ke svému konci. Po stropě ve ztichlém pokoji se míhaly stíny a kdesi odbíjely hodiny. Bylo to moc úderů, určitě dvanáct...
Zdenek Pfeifer
Ne Reaganově atomovce...
Komise, složená ze spolehlivých soudruhů a soudružek, žasla. "Tak takový bordel, jaký máte u vás na dílně, by nám tedy neprošel. Máte na to čas do zítra."
Zdenek Pfeifer
Zvířátka se nejí
Ranní spánek přerušilo prudké zaskřípění brzd a dupot mnoha nohou za dveřmi. Výkřikům děsivých postav, které vtrhly do místnosti, nebylo rozumět. Vlastně jim nebylo rozumět nikdy předtím...
Zdenek Pfeifer
Osmašedesátý, aneb konec puberty
"Všemu lidu Československé socialistické republiky. Včera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hodiny, překročila vojska Sovětského svazu, Polska, Německé demokratické republiky, Maďarska a Bulharska, naše státní hranice"...
Zdenek Pfeifer
Rašídův problém
Začínal pomalu nenávidět všechny okolo. Včetně svých krajanů. Vlastně nikdo neví, jestli krajanů. Byla to pestrá směsice jazyků, dialektů a ještě pestřejší směsice dokladů...
Zdenek Pfeifer
Hvězdné války - Síla usíná
Tenhle příběh pro mne vlastně začal už "před dávnými časy v předaleké galaxii". Přesněji řečeno v roce 1992 na parkovišti u gymnázia...
Zdenek Pfeifer
Expudice
Ne, nejedná se o překlep. Kdo čte večer dětem nebo vnoučatům Medvídka Pů, ví dobře o čem mluvím.....
Zdenek Pfeifer
Život podle Kačenky
Kačenka se k nám přistěhovala jednoho únorového dne před třinácti lety. Byla to vlastně výměna. Za dospělou dceru, která se právě osamostatnila a odešla žít bez ochranné ruky maminky a tatínka.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 634x