Život podle Kačenky
Zprvu nebylo jasné, cože to vlastně Kačenka je. Že je to štěňátko čehosi strakatého jsme ještě poznali, ale že je to francouzský buldoček jsme se rozhodli po odborných disputacích nad obrázkovými knížkami o psích plemenech. Nebyl to buldoček.
Na naši obranu musím uvést, že plemeno bostonský teriér nám do té doby naprosto nic neříkalo a Kačenka ještě k tomu byla bostoňáček mírně řečeno "nestandartní". Byla maličká, měla křivý zub a hlavně byla značně nevychovaná. Vytírání loužiček se brzo stalo naším trvalým krácením volného času a raději jsme se začali pokoušet o jakýsi náznak výcviku. Kačenka s většinou věcí, které jsme ji vštěpovali, nesouhlasila a v tom nesouhlasení postupovala velice paličatě a vytrvale.
Lidé se někdy chovají zvláštně. Čím víc nás zlobila, tím víc jsme ji milovali a rozmazlovali. Několikrát ovšem byl náš vztah podroben mimořádně tvrdým zkouškám. Nebyla nikdy ráda sama. Jenže malí pejskové na rozdíl od svých páníčků nemusí chodit do práce a psí školky ještě nebyly vynalezeny.
Čas čekání na náš příchod tedy Kačenka vyplňovala devastováním interiéru v té době nově zařízeného domu. Okousanou tapetu, poškrábané dveře a rozsápané polštářky jsme ji ještě odpouštěli s výrazem "vždyť máme, co jsme chtěli", jednoho dne však přišla zkouška nejtěžší. Ticho při mém příchodu ze zaměstnání nevěstilo nic dobrého a skutečně. Káča seděla na hromadě tkaniny, čerstvě strhané z velkých a patřičně drahých reprobeden a vítězně se šklebila. Při bližším ohledání jsem ještě objevil dva prokousnuté reproduktory a rozžvýkaný kabel. I to jsem přežil, ale tentokrát opravdu o fous.
K návštěvám i dětem se Káča chovala vstřícně a loajálně, ke všem předmětům okolo sebe však měla jediný vztah. Rozkousat, rozsápat, sežrat. Speciální (podle popisek velmi odolné) psí hračky likvidovala na počkání a při naší zoufalé snaze zavřít jí někam, kde bychom škody trochu eliminovali, si troufla i na dětskou vaničku a prádelní koš.
Ubíhala léta, Káča i my jsme se trochu zklidnili a objevili jsme společně úplně nový způsob krácení volného času. Výlety. Zatímco její předchůdkyně Adélka (nefalšovaný francouzský buldoček) okamžitě po nástupu do automobilu usnula, Kačenka od prvního do posledního kilometru sledovala ubíhající krajinu z okénka. Kochala se stejně jako my a často nás sama vodila k autu, abychom pochopili, že je nejvyšší čas zase na nějaký výlet vyrazit.
Bohužel lidský a pejskovský věk je nesouměřitelný a tak Káča stárla rychleji než my. Už neušla tak dlouhé procházky a s tím kousáním to už také nebylo slavné. Oblíbila si odpočinek na gauči a k tomu si vždy pečlivě vybírala prostředí. Zelený polštářek pokaždé shodila na zem, protože jí nevyhovoval barevně a oblíbené bílé si nastavila tak, že jeden používala pod hlavu a druhým se přikryla. Tak jsme ji nacházeli každý podvečer a věděli jsme, že ji už dávno můžeme nechávat doma bez obav samotnou.
Přišlo opravdové stáří, nemoce a první rady, jak je nejlepší takového pejska nechat uspat. Prý aby se netrápil. Zdálo se nám to od začátku poněkud nevkusné a sobecké. Spíš, aby se netrápili páníčkové? A ti zvěrolékaři přece také nejsou zadarmo, tak mějte rozum...
Před týdnem nám Káča umřela. Doma, na svém polštářku. Nevím, jak to mají pejskové nastavené po smrti. Vždyť přece mají také duši, jako lidé...
Uteklo to, ale bylo to krásných a šťastných třináct let.
Zdenek Pfeifer
Analogie
Přicházející ráno zahalilo údolí řeky Metuje do lehké mlhy. Ještě večer ale byly z hradeb vidět plameny vypálené vsi a slyšet vzdálený nářek. Teď zavládlo ticho, přerušované jen třepotáním vlajky se symbolem kalicha...
Zdenek Pfeifer
Punk's Not Dead
Podobný nájezd vesnička nezažila od Třicetileté války. Někteří občané zvědavě pokukovali, jak vlastně takový pankáč vypadá, ostatní zamkli své domovy a dcery na dva západy...
Zdenek Pfeifer
Vítr se zvedá
Město pomalu umíralo a každou noc po západu slunce vydávaly všechny jeho domy slabou namodralou záři.
Zdenek Pfeifer
Jsou to jen vypůjčené světy
Kdo rozhodl, že prožíváme právě tento život? Je opravdu náš? A co když je vlastně všechno úplně jinak?
Zdenek Pfeifer
Konec Belle Epoque
Žebřiňák pomalu kodrcal po prašné cestě a vesnice brzo zmizela za lesem. Mladým hochům na voze nebylo zrovna do řeči. Dřevěné vojenské kufry, natřásající se spolu s nimi, napovídaly běh věcí příštích...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
OBRAZEM: Jako kolonie na Marsu. Prach ze Sahary zbarvil Athény do oranžova
Obloha nad jižním Řeckem se zbarvila do oranžova. Akropoli a další athénské památky zahalila v...
Policie rozbila gang falešných bankéřů. Volali z Ukrajiny, obrali stovky důvěřivců
Královéhradečtí policisté rozkryli organizovanou skupinu, která má na svědomí podvody tzv....
Nové centrum pomůže rodinám se vzácným onemocněním. Inspirace přišla z Norska
Psychologickou a sociální podporu nabízí pacientům se vzácným onemocněním a jejich rodinám první...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 634x